Okruh je zajímavý i tím, že má deset variant tras. Nás samosebou zajímá trať určená pro motorky a jednoznačně ta, na který se jezdil seriál WSBK. Ta měří 4,3km a je zde 13 zatáček. Rekord stále vlastní Mr. Troy Bayliss časem 1.38:63.

Z mého pohledu zajímavý, technický, ale zlehka rozbitý. Tam kde potřebujete jít na ostrý brzdy najdete zvlněnej asfalt jak na čerstvě zoraném poli, stinná stránka kvality odvedené práce „německých" asfaltérů, po osmi letech provozu je povrch v horším stavu než trucky rozbitý starý Most. Jasan, přeháním, ale rozhodně to není nic moc příjemného. Kuriozitou je, že se na rozdíl od většiny okruhů, tady jezdí proti směru hodinových ručiček. Což například u Endurance závodů a startu ala Le Mans přináší nasedání na moto z nezvyklé pravé strany ,o). Taky zde není prostor si kdekoliv aspoň na chviličku odpočinout. Nejdelší místní rovinka má jen 648 metrů. Zda-li je to výhoda či nevýhoda, už je zcela na Vás. Schwarzenegrové si mnou ruce a nám ostatním muším vahám nezbývá než nezanedbat zimní přípravu.

Rovněž kluzkost povrchu za mokra je vražedná. Naopak světlou stránkou je moderní, dobře udržované zázemí s prostornými boxy (některé dokonce s vlastní sprchou a záchodem) a obrovským parkovištěm.




Vlastní trať:
Po relativně krátké cílovce přichází první série technických zatáček. Na cílovce se brzdí na hranici 150 m, hodně ostře a člověk se musí soustředit na dobrý nájezd do první levé. Ta je hodně na srdce, protože do ní nejde vidět a jedete ji naslepo. Najíždí se hodně zprava a pak se zalomí na apex, brnkne se kolenem do kuželů, které ji lemují a hurá do další rychlé pravé (v tomto místě ještě pozor, protože tady se najíždí z boxů na dráhu) Do ní jen lehce uberu plyn (což je možná chyba ?) a víceméně je to taková přípravka na následující ostřejší levou. Dá se říct, že to ani není skoro zatáčka, něco jako v Mostě levá před vracákem, která se jede přes obrubník. Ostřejší levá, která je docela rychlá a je tam takový nepříjemný hrb, na němž se mi kolikrát stalo, že zadní kolo ztratilo, na výjezdu při akceleraci, adhezi. Po téhle zatáčce pokračuje série dvou hodně utažených zatáček. Do první pravé jdu ostře na brzdy a zleva ji zaříznu na apex. Tady je hodně velký náklon. Trošku ji podržím dýl, malinko ji přetáhnu doprava, abych měl dobrý nájezd do následné levé mírně do kopce. Opět velký náklon, ostře na apex zatáčky a pak jen full gas. V tomto místě není výjezd lemován obrubníky, pouze kužely, takže pozor na ně. Někdy jsou pěkně rozházené od jezdců před vámi. A taky je celá tato zatáčka pěkně zvlněná. Nesmíte se nechat rozhodit. Z výjezdu do kopce se motorka hezky vzpíná na zadní.... Následuje rovinka srovnatelně dlouhá jako cílovka. Tady je lepší se držet na pravé straně dráhy. Párkrát jsem se dostal při předjíždění víc doleva a jsou tam pěkné hrboly. 3, 4, 5 a na 150 m ostré brzdy a hup dolů do první levé, opět zaříznout na obrubník (trošku podoba s dolíkem v Mostu, jen pomalejší) nenechat se moc vynést doprava a okamžitá překlápěčka do následné pravé. Tady do této série zatáček se brzdí taky trošku naslepo, ale velkou výhodou Lausitzringu je jeho variabilita . Proto, když se vám nepovedou brzdy, není problém pokračovat rovně na ovál. To platí i u cílovky. Ale zpět na dráhu. Pravou zatáčku si malinko držím dýl, abych následnou táhlou levou jel víc zprava. Tuhle táhlou levou jsem zezačátku nemohl dobře trefit a jezdil jsem ji na dvakrát. Chce to grif. Z plného náklonu, jak se začne otevírat výjezd, pěkně postupně gasovat a hezky vás to do mírného kopce vytáhne. Následuje krátká rovinka a nekonečná pravá zatáčka. Ta je dost podobná jako první pravá v Brně. Hodně lidí tady prodává brzdy a chodí zbytečně brzo. Bohatě na ně stačí jít někde na 100 m a dobrzdit až v náklonu. Pěkně ji vykroužit podél pravého obrubníku a jak skončí, chystat se na výjezd...Trať je dost široká, takže tady se na výjezdech dá hodně získat. Opět následuje rovinka a pomalejší levá. Do ní brzdím na příčné bílé čáře, ale je možno i dál (cca 150 m) Bohužel přesně v tom místě je povrch opět hezky zvlněný, takže tady na brzdách pozor. Takže levá, výjezd, motorka jde na zadní, přeřazení a rychlé překlopení doprava a pod plným plynem následuje rychlá pravá, v níž si pěkně štrejchnete kolínkem o pravý obrubník. Tady se neubírá. Blížíme se do finále, následuje poslední, hodně technická pasáž. Letím s vytočenou čtverkou a na brzdy jdu těsně před „zeleným obrubníkem" vlevo. To je takový záchytný bod. Přichází ostrá pomalá pravá zatáčka, která se jede na dvojku. Brzdím vzpřímeně skoro až k jejímu apexu, trať se tady jakoby zužuje, pustím brzdy a plácnu s motorkou na pravé ucho, gumy to hezky poberou, trošku ji přetáhnout doprava a pak rychle překlopit do následné levé, která už ústí na cílovku. Je to opět hodně podobné jako v Mostu nájezd do prvního vracáku. Tady pozor. V tomto místě to nejvíc smrdí hasanem, bo člověk už chce gasovat na cílovku. Neuspěchat. A zase plný plyn a tak pořád dokola :o).

Text: Nikotýn, Kolda
Foto: Ghianika, Johny